Tábor vlčat 2014 - HUNGER GAMES

"Mikyyyy a kdy už tam budem?" ptají se vlčata sotva jsme vytáhli paty z Města a ještě je nedotáhli ani do Petrovic. No to brzy, říkám si a jsem rád, že jsme úspěšně zvládli městskou část cesty a taky že s námi jde Býk, který nás vede cestou, hezky měkkou, zelenou, neasfaltovou. Zdravíme staršího pána se svou paní, kteří se vydali natrhat třezalku rostoucí na mezi a rovnou se kluků ptám, jestlipak ví co to trhají. Ví. Ale kdy už tam budem neví a tak jim odpovídám svou oblíbenou úvahou, vycházející ze vztahu mezi rychlostí, délkou cesty a časem a říkám, že jim řeknu kdy už tam budeme, až když my řeknou jak rychle půjdou. Nakonec však nějaký hypotetický čas vyřknu se zárukou plusmínus hodina a nebo o trochu víc a šlapeme dál. Zastavujeme u Dařkovce a představujeme vlčatům už zarostlý kopec z novoměstských odpadků čili smetiště. Oni zatím uvažujou, jestli se vejdou se svými sladkostmi do povolených 333 gramů. "Já mám žvejkačku, co váží 0 gramů" říká jeden, "Já mám o jeden gram sladkostí míň, protože jsem nemohl najít tyčinku co by vážila 43 gramů" říká další, usmívám se a šlapeme dál. Nad hlavami nám krouží káňata, Jéňa už dokonce našel první dravčí pero, před lihovarem v louce spatřujeme černého čápa, který nás chvíli doprovází, spálíme se o první kopřivy, i první žihadlo už jsme zvládli, a šlapeme dál. Rozesměje mě návrh jednoho vlčete, že příště bychom nemuseli na tábor pěšky, ale mohli bychom jet s CK Valaška třeba do Chorvatska, no nechám si to projít hlavou :-) V Řečici nám zavoní pouťové klobásy a za poslední chalupou, už můžu nováčkům ukázat na obzoru, kde že vlastně ten "Zubík" je, kde budou 14 dní se smečkou tábořit v lese, bydlet ve stanu, pochutnávat si na dobrotách uvařených na táborových kamnech a prožívat příběh. Jaký? Pojďte se kouknout...