Když do přírody, tak vlakem

To se takhle jednou Berušky vypravily na výlet. Do přírody. Ale začátek, vlastně i prostředek, nakonec i konec výletu byl poznamenám deštěm. Chtěly si užít krásný den v přírodě. Poslouchat zpěv ptáčků, pozorovat probouzející se jarní přírodu, zahrát si spoustu her, poobědvat v lese, našlapat spoustu kilometrů. Jediné co chybělo, bylo sluníčko. Ale 9 Berušek se nezaleklo ani deště a vybavené pláštěnkami, holinkami a nepromokavým oblečením dorazily na místo srazu. Zkušené matky ve vedení roje hned vymyslely náhradní plán, výlet zkrátily a nahrhly jiný zábavný program. A tak berušky cupitaly z koupaliště na vlakové nádraží a vyjely si na výlet vlakem. A kam jinam vlakem než na model železnice do Modelového království ve Žďáře. Cestou od vlaku se zasmály na Smíchově. Okoukly žďárskou skautskou klubovnu. Naházely pár lístků do Sázavy a pozorovaly, který propluje pod mostem jako první, a vyzkoušely tlačítko semaforu na přechodu pro chodce. A pak už si jen užívaly nádherně zpracovaný model železnice, pozorovaly projíždějící vlaky, autobusy, hasiče hasící požár v lese, slepice zobající na dvorku, padající závory na přejezdu... Nejvíce si ale užily noc mezi kolejemi a to hned dvakrát. Setmělo se, rozsvítila se nejen veřejná osvětlení na všech nádražích, ale i hvězdy na nebi. Nakonec jim pan průvodce (nebo průvodčí?) procvakl jízdenky kleštičkami. Po hodině a půl pozorování nádraží všem vytrávilo, byl čas na oběd a Berušky se pustily do svých obědů. Na cestě zpátky si spolu s Ká (kterou vždycky hrozně zajímalo, jestli je to pravda) pomocí buzoly ověřily, že žďárský "Ivan" opravdu hledí k východu. A pak už homen do dalšího vlaku a hurá domů.

Takže sečteno podtrženo: našlapali jsme sice jen 4,4 km, ale podívali jsme se nejen ke Ski hotelu, ale i do Žďáru, na Zelenou horu, do Hamrů, na Rozštípenou skálu i do Nedvědice. Dvakrát jsme zažili noc na nádraží, mockrát jsme viděli vlak s cementem a všichni jsme ohodnotili výlet jedničkou.