III. reportáž z tábora

Čt. 16.7.

Čtvrtek byl zhruba tím dnem, kdy teploty stouply natolik, že se z našeho legendového tropického ostrova uprostřed lesa začal stávat opravdu tropický ostrov. Dospělo to až do takové fáze, že na smrkách začínají růst palmové listy a na hlavu nám místo šišek padají kokosy. No fakt.

Prostředí tropického ostrova se přizpůsobuje i náš tropický program – neustále se opalujeme (někdy se u toho sice běhá, bojuje nebo všemožně řeší všemožné problémy), koupeme (nejbližší moře u ostrova je sice plné bahna a viditelnost má na 1,5 cm, pořád ale ještě teče), sprchujeme ve studené vodě (buďto ve sprchách nebo někoho jiného – napuštěným lavorem, ideálně nečekaně a zezadu), a nebo jíme.

Opalovačka začíná už ranní rozcvičkou.  Móňa si ji evidentně užívá nejvíc ze všech. 

Ben – šef skupiny „Těch Druhých“, který z nás nedávno udělal své hosty tím, že nás zajal, se rozhodl, že bychom měli jít na chvíli do stínu a u toho ho bavit netradičními způsoby boje. Vyústilo to ve férovku hlavní hrdinky Kate se třemi svalnatými, mužnými, urostlými a krásnými Druhými, kterou po napínavém pětisekundovém souboji prohrála a skončila v obležení oněch udatných Druhých (tropická idylka) se zkroucenýma rukama a nohama a obličejem v jehličí (které mimochodem začíná chytat barvu písku), a tak se ukázalo, že nás Ben nezajal proto, aby nás krmil, ale proto, aby mu Jack – další hlavní hrdina v podání Standy – coby chirurg vyoperoval zhoubný nádor na páteři a Nadějní ve skupině s Kate byly jeho nadějí a nyní i pákou k tomu, aby Jack neremcal a operoval člověka, který je vlastně jeho příběhovým nepřítelem. 

Ben měl Jacka pod pákou, ale Nadějný už nepotřeboval. To znamenalo buď to, že ho necháme, ať … „se nás zbaví“ … nebo že utečeme. Budoucnost byla nejasná do té doby, než se z vysílačky ozval Jack s tím, že pokud nebudou Nadějní a ostatní „hodné“ příběhové postavy propuštěni ze zajetí, Ben pod rukou Jackova skalpelu zemře. A tak začal útěk a vysvobozování nejrůznějších postav, který byl zakončen úspěšným zachráněním Shannon ze středu našeho nejbližšího moře a ze spárů žraloka, který si tam na ni již brousil zuby. 

No a takové a jim podobné příběhy tu denně zažíváme a u toho se opalujeme, koupeme, sprchujeme a jíme.

Pá 17.7.

Pátek byl ještě více tropický než jakýkoliv předchozí den, takže super, všichni se vrátí domu bronzoví. Den se nesl v rytmu pohody a nenáročných úkolů. V ranním ÓVéčku (osobním volnu) jsme se poctivě osprchovali (lavorama, ze zadu a nenápadně) a osprchovali jsme i většinu těch, kteří sprchovat nechtěli.

Poté nás čekali dva programy plný nejrůznějších zkoušek – od běhání po louce poslepu, přes výdrž pod vodou, střelbu vzduchovkou, testy inteligence, po aktivity jako je bungee running (běh na gumě, doběhni co nejdál).

Večer pak přišla tropická bouře (která nás teda dost šetřila, hřmělo o 106, ale spadl jen mírný deštík) a místo plánovaného sportíku jsme skončili u deskovek. To ale k tropickému životu patří, a podle předpovědi můžeme dnes nebo zítra očekávat bouři další. Bouřky jsou však spektakulární události a prožíváme-li ji bez betonového úkrytu, stává se intenzivním zážitkem, buduje pokoru vůči přírodě a vrací nám pak pocit, že jsme naživu. Za ta léta táborů se nikdy nestalo, že by se něco vážného stalo. Přinejhorším zmokneme, někdo si možná zašpiní spoďáry, někomu nedojde, že když prší, je potřeba mít zavřený stan a tak mu všechno zmokne. Slunce se však zatím vždycky znovu rozsvítilo, všechno uschlo, co se stalo se špinavýma spoďárama to nevím, vzduch je čistý, hvězdy jsou v noci krásně vidět a to zpříjemňuje hlídky, země tolik nepráší…atd. Takže svým způsobem, klidně ať zaprší. Budeme u toho doufat, že z moře nepřijde nějaká megavlna, která by nás spláchla. Vy doufejte s námi, protože by pak asi nikdo nepsal reporty z toho, co jsme dělali na táboře. Nyní, když mě omluvíte, musím se jít opalovat.

(PS: pozdravuje vás Káťa, kterou to tady moc baví.)

Váš Pepik.