Zimní tábor Naděje 1. - 4. den

Den 1. – 4.

Zimní tábor zahájen! Oddíl se sešel v sobotu v 8:45 na nádraží a vyrazil směrem Mentaurov, který leží v Českém středohoří kousíček od Litoměřic. Cesta sem byla celkem zdlouhavá, avšak v legendě jsme se přemístili s Robertem Stephansonem z Británie až do Indie, což je pořádná štreka. Část Pracovního kruhu jela s Nadějnými vlakem a část si zahrála hru tetris při nakládaní věcí a vyrazila na Mentaurov autem. Po cestě jsme ještě nakoupili jídlo pro naše hladové krky a k večeru se sešli všichni na základně.

Již tradičně jsme si společně nastavili pravidla táborového řádu, což je základním krokem k tomu, abychom si tu společně prožitý týden co nejvíce užili bez nějakých problémů a potyček. Nezbytné bylo také opáčko celoročky, protože někteří už určitě zapomněli, že se Robert S. stal vojákem, aby mohl procestovat svět. V Afghánistánu mezitím vypuká povstání, ale britská výprava, která jej měla potlačit, nám neodpovídá. V posledním programu prvního dne jsme se tedy dostali do Indie do Kokoránu, ale než nás tam pustili, museli jsme se pod vedením Léni dostat přes celnici, a to nebylo úplně tak snadné, jak by se mohlo na první dojem zdát. Díky kreativitě a hereckým dovednostem našich oddíláků se nám to nakonec podařilo a věřte, že to byla i docela sranda. Například Mímo, Hanča a Zebra přes celnici projely Aladinovým taxíkem a za jistých okolností i obyčejný penál s tužkami může představovat čivavu.

Ráno byl budíček v sedm hodin. Nikomu se příliš z postele nechtělo, ale pořádně nás probudila Berči rozcvička a Máří anglická snídaně, po které už nikdo neměl na spánek ani pomyšlení. Zvláště když nám generál Kitchener nařídil, abychom se vydali po stopách již zmíněné britské výpravy, která byla povstalci v průsmyku Maiwand pravděpodobně poražena. Nebyl to asi úplně nejlepší nápad a za nedlouho jsme se i my ocitli v zajetí. Následoval program „kolotoč“ kdy se jednotlivé družiny točily na různých stanovištích. Jelikož oběd se sám nenachystá a neuvaří, jedno ze stanovišť muselo být i v kuchyni. Na dalším stanovišti se družina ocitla mezi zraněnými vojáky, které bylo potřeba správně ošetřit a přivolat jim pomoc, protože i v Indii už znají aplikaci Záchranka! A jelikož jsme fakt daleko od domova a je potřeba udržovat neustálý kontakt s rodinou a blízkými, rozhodli jsme se poslat domů pohlednice. Netradiční způsob jejich výroby vyžadoval použití pěny na holení, která se následně pro některé stala prostředkem zábavy i po zbytek dne (pozn. autora: naštěstí už všem došla). Poslední částí kolotoče byla tzv. escape room a pokud se družině povedlo splnit několik Marťasových a tudíž opravdu záludných úkolů, byli jsme o něco blíže k úniku ze zajetí. Odpoledne probíhal poměrně náročný program a Nadějní si vyzkoušeli, jaké je to být u výslechu, kdy bylo na každém jednotlivci, zda se rozhodně sdělit či zamlčet tajné informace. Oddíláci i roveři tak měli možnost vyzkoušet si hrát roli, do které se v běžném každodenním životě jen tak nedostanou. Cesta útěku dále vedla dolem na zlato a jak si asi dokážete představit, dole v dole není moc světla.

Třetího dne ráno se oddíl probudil a všichni si zavázali oči. Najednou se i běžné úkony staly poměrně náročnými a najít svoje boty či správně si obléci tričko rozhodně nebyla sranda (a nebo právě byla?). Někteří z Pracovního kruhu si neušetřili poznámky typu: „Hlavně se koukněte na programák a vezměte si na program všechny věci, co jsou tam napsané.“ Což pochopitelně vzbuzovalo u některých rozhořčení. Z dolu se oddíl dostal až odpoledne a radost to byla opravdu veliká. O části dne po slepu jsme si však pak společně popovídali a PK slíbil oddílu, že do dolu už se během roku znovu na tak dlouho určitě nepodíváme. Před večeří bylo volno a každý si dělal, co se mu zrovna chtělo. Někteří si s Tesákem a Ferem zahráli fotbal a jiní raději volili klidnější aktivitu. K večeři jsme si dali chleby obložené vším možným a po zhodnocení dne nás čekal poslední detektivní program. Skupinky pod vedením zkušených detektivů měly za úkol vyřešit případ, který se odehrál na naší základně. Důležité bylo posbírat všechny důkazy a nepodcenit výpovědi hlavních podezřelých. Pro získání důkazů bylo například nutné odlít stopu, sejmout otisky, prohledat oběť či zapamatovat si několik souhvězdí. Všechny důkazy pak byly předloženy u soudu a viník byl odhalen. Některým se podařilo záhadu rozluštit již před koncem hry, ale jiní se skutečnou podobu příběhu dozvěděli až u soudního řízení. Na dopadení viníka bylo potřeba použít i vyrobených laserových zbraní a vše nakonec dobře dopadlo a pachatel byl poslán do vazby.

Dnes je čtvrtý den a více jak polovina tábora je za námi. Dopoledne jsme se s Robertem Stephansonem museli přidat do bitvy mezi britskou armádou a derviši, což vyžadovalo množství hadrakoulí, mečů, šátků a běhání. Venku nás zastihl Indický monzun a trošku zmoklí jsem se vraceli na základnu. Po sváči se oddíl rozdělil na nováčky, kteří právě plní nováčkovskou zkoušku a připravují se na skautský slib a staráčky, kteří už mají pár let v oddíle za sebou. Nováčci si povídali o tom, co to znamená, když „slibují na svou čest“, zatímco staráčci s Davčou a Tesákem řešili, co to vlastně znamená spravedlnost. Džingamalahéja … héja a hurá na oběd, dle Macíka nejlepší oběd za tábor – kuchařka Berča se osvědčila. Po obědě si během nováčkovských závodů bylo možné splnit i několik bodů nováčkovské zkoušky a pro starší to bylo opáčko toho, co by měli dobře znát. Nejlépe si vedla Hanča, ale dařilo se i ostatním. I tak jsme se dozvěděli několik zajímavostí, třeba že Robert Baden Powell pocházel z Německa (nepocházel), anebo že žil, „když žil“.

Večer nás čeká bál, na kterém bude nejen dobré jídlo ale také si vyzkoušíme pár tanců a povečeříme s královnou Viktorií, takže musím už psaní tohoto článku ukončit a jít se připravovat. 

Pokračování čekejte od Máří na konci tábora.

Peťa

Pár fotek: